Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

Drbna.cz

(NE)OBYČEJNÍ: Uvidím, kam mě koleje zavedou, říká strojvedoucí Jiří Kožený

čtvrtek, 9. srpna 2018, 09:52

Najít zaměstnání, které člověka baví, je opravdu štěstí. Jiřímu Koženému se to povedlo. Vždy chtěl být strojvedoucím a nyní již několik let řídí vlaky po celém Libereckém kraji.

Chtěl jste být vždy strojvedoucím?
Ano, je to můj splněný dětský sen. Od malička jsem si s vláčky hrál, nebo je sbíral.

Je nutné na tuto profesi speciálně studovat?
V dnešní době už to natolik nutné není, v minulosti se na to hledělo více. Osobně jsem vystudoval drážní školu, konkrétně Vyšší odbornou a Střední průmyslovou školu strojní, stavební a dopravní v Děčíně. Podle mě je studium opravdu přínosné.

Musíte si umět poradit i v případě nějaké komplikace?
Pokud se jedná o nějakou drobnou závadu, tak jsem schopen si jí opravit sám. Každopádně je pravda, že stroj musím po technické stránce dobře znát.

Už jste se do takové situace dostal?
Popravdě jsem tím tak trochu vyhlášený, mám jich za sebou už celou řadu. Jednou se mi zastavil vlak ani ne kilometr před Libercem. Nemohl jsem problém opravit, a nakonec pro nás musela přijet jiná mašina. Nakonec se ukázalo, že šlo o chybu v počítači.

Jak vypadá takový běžný den strojvedoucího?
Jednou z možností je směna, která mi začíná v 11 hodin. Nahlásím se strojmistrovi, případně se seznámím s novinkami ve vyhláškách a předpisech. Následně mi strojmistr určí stroj, který vyvezu z depa a přistavím ho k nástupišti. Poté až do osmé hodiny večerní pendluji na trase, například mezi Libercem a Tanvaldem. Po 20 hodině končím a jdu spát do nocležny na tanvaldském nádraží. Na směnu pak vstávám ve tři hodiny ráno, kdy pokračuji v jízdách. Pak následuje den volna.

Takže dva dny jste úplně pryč, jak to vnímá partnerka?
Hodně kolegů říká, že nádražáka pochopí zas jen nádražák a já to musím potvrdit. Opravdu se neshody často zakládají pouze na naší pracovní době. Moje přítelkyně to naštěstí hodně toleruje, i když v oboru nepracuje.

Máte nějakou oblíbenou trasu?
Jelikož jsem čtyři roky studoval v Děčíně, tak právě tuto cestu jsem si zamiloval. Po trati projíždím například přes krásný Novinský viadukt.

Jakou rychlostí jezdíte?
Rychlost se liší od konkrétních úseků. Zatímco z Železného Brodu na Tanvald je rychlost omezena na 50 kilometrů a za hodinu, na Děčín jedeme i téměř 120 kilometrovou rychlostí.

Srazil jste někdy zvíře nebo člověka?
Člověka naštěstí ne, bohužel několik střetů se zvěří mám už během tří let za sebou. Bohužel ve chvíli, kdy vběhne do cesty srnka nemá cenu ani brzdit, jelikož brzdná dráha je opravdu dlouhá. Jediné, co se dá udělat, je vypnout světla, houkat a doufat, že zvíře uteče. Jednou jsem ale srazil i auto. Tehdy jsem byl ještě v zácviku a s kolegou jsme jeli do Řasnice. Na nechráněném přejezdu jsme srazili dodávku. Nárazníkem jsme najeli přímo do okna spolujezdce a vůz tlačili ještě několik metrů před sebou. Naštěstí na tom místě nikdo neseděl, a navíc to bylo před zastávkou, takže jsme jeli velmi pomalu.

Zneužil někdo během vaší jízdy záchrannou brzdu?
To naštěstí ne, ale denně vidím lidi přecházet přes koleje tam, kde by neměli. Uskakují na poslední chvíli. Jsou nezodpovědní.

Mají u vás vlaky speciální jména?
Ano, máme tu například rakev, jelikož čelo mašiny má podobný tvar. Dále tu je veselá kráva, ta měla kdysi nátěr podobný balení stejnojmenného sýra. Adélka je zase mašinka, která má jako výrobní označení ADE, tedy Akumulátorová-Diesel-Elektrická lokomotiva.

Máte i vy nejoblíbenější vlak?
Jednoznačně vlaky Stadler a to díky komfortu. Je zde klimatizace, dostatek prostoru, lednička s druhou funkcí ohřívače, a navíc mám krásný výhled.

Při jízdě si ale vařit nemůžete, ne?
Ne, to opravdu nejde. Odskočit si, například pro kávu nebo na toaletu, mohu pouze ve stanici, kde stojíme delší dobu.

Je něco, co byste si chtěl v oboru vyzkoušet, například řídit parní lokomotivu?
Vždycky říkám, že nikam nespěchám. Na dráze chci strávit celý život. Uvidím, kam mě koleje zavedou. Každopádně viděl jsem řídit parní lokomotivu kolegu a je to opravdu umění.

Napsal(a) Denisa Albaniová | Foto Denisa Albaniová

Štítky strojvedoucí, neobyčejní, Jiří Kožený, vlak, doprava,

Uvidím, kam mě koleje zavedou, říká strojvedoucí Jiří Kožený.Uvidím, kam mě koleje zavedou, říká strojvedoucí Jiří Kožený.Uvidím, kam mě koleje zavedou, říká strojvedoucí Jiří Kožený.Uvidím, kam mě koleje zavedou, říká strojvedoucí Jiří Kožený.Uvidím, kam mě koleje zavedou, říká strojvedoucí Jiří Kožený.

Kam dál?

(NE)OBYČEJNÍ: Opravdovému sportovnímu rybáři rybaření nikdy nezevšední, tvrdí Ivan Finta(NE)OBYČEJNÍ: Opravdovému sportovnímu rybáři rybaření nikdy nezevšední, tvrdí Ivan Finta

(NE)OBYČEJNÍ: Opravdovému sportovnímu rybáři rybaření nikdy nezevšední, tvrdí Ivan Finta

čtvrtek, 26. července 2018, 21:42Rybaření je snad největší zálibou u nás, v České republice, a což pak v kraji rybníků. V jižních...

(NE)OBYČEJNÍ: Jo, tak ten se mi taky poved, říká autor portrétu Masaryka Oliver Heller(NE)OBYČEJNÍ: Jo, tak ten se mi taky poved, říká autor portrétu Masaryka Oliver Heller

(NE)OBYČEJNÍ: Jo, tak ten se mi taky poved, říká autor portrétu Masaryka Oliver Heller

pátek, 20. července 2018, 23:41Dnešní díl rubriky (NE)OBYČEJNÍ je o street artu a graffiti scéně v Olomouci. S jedním z jejích...

(NE)OBYČEJNÍ: Boženě Moravcové z Budějc je sto jedna let. V pětadevadesáti letěla balonem(NE)OBYČEJNÍ: Boženě Moravcové z Budějc je sto jedna let. V pětadevadesáti letěla balonem

(NE)OBYČEJNÍ: Boženě Moravcové z Budějc je sto jedna let. V pětadevadesáti letěla balonem

sobota, 7. července 2018, 21:19Božena Moravcová z Českých Budějovic má v občanském průkaze napsaný rok narození 1917. Budějcká...

© 2011 - 2018 TRIMA NEWS, s. r. o