Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

Drbna.cz

Hlasoval jsem proti přímé volbě prezidenta. Někteří kolegové s opačným názorem teď litují, říká Tomáš Jirsa

středa, 1. května 2019, 14:42

Psal se rok 1994. Na strahovském stadionu proběhl koncert skupiny Pink Floyd, z výrobní linky Škoda Auto sjížděla nablýskaná Škoda Favorit a v půlce listopadu proběhly druhé porevoluční volby do zastupitelstev obcí v České republice. Právě v nich poprvé kandidoval na starostu Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa, který uspěl a starostovský mandát hájí dodnes.

Starostou Hluboké jste se stal před pětadvaceti lety. Máte vůbec v době starostování konkurenci?
Určitě ano. Řekl bych, že jsou desítky starostů, kteří byli zvolení hned po revoluci. Dokonce v některých malých obcích najdeme i nekomunistické starosty, kteří byli zvoleni před revolucí. Není to tedy žádná velká výjimka. Je fakt, že v pětitisícové obci nejde zase o tak běžný jev. Hluboká má podle mě předpoklad být úspěšným městem. Možná to bude právě tím.

Podle čeho soudíte?
Může to být díky zámku, blízkosti Budějc a také díky řece. Je to způsobeno také kvalitou voličů. Nazval bych to jako intelektuální zázemí města.

Je to sice už pětadvacet let, ale vzpomínáte si na spouštěč, který vás ke kandidatuře vedl?
Ano, pamatuji. V té době jsem pracoval v Praze v Energoprojektu, kde jsem projektoval jaderné elektrárny. Po revoluci jsem byl zvolen do Občanského fóra za náš podnik, a poté jsem absolvoval na pozvání jednoho profesora semestr na Univerzitě v Aalborguv Dánsku. Tehdy to byl obrovský skok do demokracie. Po návratu jsem přemýšlel, co budu dělat dál. Možnosti byly dvě. Buď zůstat v Praze, nebo se odstěhovat na Hlubokou, kde zvolili mého kamaráda starostou. Právě on mi volal, že by potřeboval tajemníka, a požádal mě, zda bych do toho nešel. Rodina byla pro, a tak jsme se přestěhovali. Po třech letech se Jiří Stráský (pozn. red.: bývalý starosta Hluboké nad Vltavou) rozhodl, že už nebude kandidovat a nabídl mi, abych do toho šel já. Od té doby jsem starostou a buduji si takové mé malé Dánsko.

Čtvrt století je velmi dlouhá doba. Jak se Hluboká za ta léta změnila?
Sám starosta nic nedokáže. Mám ale několik zásad, kterých si vážím. Rozvoj a úspěch Hluboké není věcí starosty, ale hlavně občanů. První heslo, kterým se řídím je, že je město tak bohaté, jak jsou bohatí jeho občané. Prioritně se nedívám na to, aby byl přeplněný městský rozpočet, ale na to, aby naši občané byli bohatí. Mezi mé další zásady patří také nízké daně a poplatky a co nejméně obecních vyhlášek. 

Vzpomenete si vůbec ještě někdy na první den v nové pozici tajemníka?
První den mám v paměti velmi dobře zapsaný. V pátek jsem dal výpověď, rozloučil jsem se s kolegy v Praze a v pondělí ráno jsem přijel autobusem sem na Hlubokou před kostel. Rodina v té době ještě zůstávala v Praze. Starosta Jirka Stráský mě rovnou první den vzal na diskuzi do Purkarce, kde se třeba řešily stále neprovedené lustrace StB a podobně. Byl to rychlý a velký kariérní skok.

Neměl jste za ty roky někdy chuť se starostováním praštit?
Víte, pán Bůh nám velmi dobře řídí životy. Měl jsem vždy starostování doplněné o něco dalšího. Hodně jsem v rámci mé práce cestoval, především v rámci Rady Evropy. Pak přibyl Senát. Rozhodně se tedy nenudím. Možná, kdybych byl jen starostou, mohlo by to být únavné. V tenhle moment ale mohu říct, že se vždy do práce těším, a nemůžu si stěžovat na stereotyp.

Jak jde práce senátora a starosty skloubit? Není to časově náročné?
Jde to. Komplikovaně by šla kombinovat funkce starosty a poslance. U senátora je to trochu jednodušší, protože má časově méně náročnou práci. Hodně mi pomáhá také to, že za ta léta na Hluboké mám takové úředníky, na které se mohu spolehnout, a práci mi usnadňují. V senátu je plno lékařů, advokátů a dalších politiků, kteří mimo sezení v senátorské lavici pracují také v jiné, časově náročné, sféře.

Jednou z drobností je fakt, že beru jen senátorský plat. Na Hluboké pracuji jako neuvolněný starosta a neberu plat, což si myslím, že obyvatelé oceňují. Všeobecně veřejnost nemá ráda, když politici kumulují placené funkce.

V senátu jste hlasoval například proti přímé volbě prezidenta. Nemyslíte si, že řada vašich kolegů nyní lituje, že hlasovali opačně?
Určitě ano. Všichni tehdy viděli na Hradě Karla Schwarzenberga, a tak přímou volbu tlačili. Nejsem právník a už vůbec nejsem ústavní právník, ale nechávali jsme si zpracovat několik posudků, ze kterých jasně vyplývalo nehlasovat pro přímou volbu prezidenta. Přesto moji kolegové hlasovali opačně, a teď se diví.

V čem je podle vás přímá volba prezidenta „nebezpečná“?
Dokud byl prezident volen poslaneckou sněmovnou a senátem, tak měl odpovědnost vůči svým volitelům. Přímo volený prezident si ale připadá mnohem silnější, a to i přesto, že mu z ústavy žádná síla nevyplývá. Prezident je v uvozovkách pokladač věnců. Kdyby nebyla přímá volba, nikdy by Miloš Zeman prezidentem nebyl.

Jak moc s Milošem Zemanem názorově nesouhlasíte?
Nezapojuji se mezi ty, kteří Zemana vehementně každý den kritizují a sundávají jeho obrazy ve školách. Je to prezident a musíme mít nějakou elementární úctu k této instituci.

Jste místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, kde předsednický post hájí další prezidentský kandidát Pavel Fischer. S ním jste si názorově bližší?
Nevím, jestli to tak můžu říct, ale Pavla Fischera jsme si vyhodnotili, jako „nejmenší zlo“ pro ODS. To samozřejmě myslím s nadsázkou. Vážím si na něm mnoho věcí. Třeba toho, že je to hluboce věřící člověk se silnými morálními zásadami. Jako prezident by mi nevadil, i když mám svého horkého favorita.

A tím je kdo?
Je to profesor Miroslav Bárta, egyptolog. Už jsem mu říkal, že by byl ideálním prezidentem. Považuji ho za neskutečně vzdělaného člověka. Sám o to ale příliš nestojí.

Hluboká je partnerskou obcí města Koločava v Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Jak se taková spolupráce zrodila?
Před deseti lety mi Saša Vondra řekl, že letí vyznamenat poslední žijící členy Svobodovy armády do Užhorodu. Zeptal se, jestli jako člen zahraničního výboru nechci letět taky. Kývl jsem na to, a tak nějak to všechno začalo. Po předání medailí jsme sedli do auta a tři hodiny jeli do městečka, kde jsem si připadal jako v Čechách. Dorazili jsme do Koločavy, která byla od roku 1918 do roku 1938 součástí Československa. V místní hospodě seděli čeští trampové, pili pivo a popíjeli kořalku. Už během té chvíle mě to zaujalo a říkal jsem si, že se sem musím někdy vrátit. Od té doby jsem tam byl zhruba pětkrát a představitelé Koločavi byli několikrát u nás na Hluboké. Vloni nás požádali o to, zda bychom byli partnerskou obcí, což naši zastupitelé odhlasovali. Tím začala naše oficiální spolupráce, kdy městu v Zakarpatské oblasti pomáháme nejen materiálně, ale také radami.

O čem píšou další Drbny

U Sedlce narazila dodávka do stromu. Na místo letěl vrtulníkU Sedlce narazila dodávka do stromu. Na místo letěl vrtulník

U Sedlce narazila dodávka do stromu. Na místo letěl vrtulník

čtvrtek, 22. srpna 2019, 18:14Krátce před čtvrtou hodinou odpoledne došlo u obce Sedlec na Českobudějovicku k dopravní nehodě. Do...

Na Českokrumlovsku se stala dopravní nehoda, řidič zůstal zaklíněný v autěNa Českokrumlovsku se stala dopravní nehoda, řidič zůstal zaklíněný v autě

Na Českokrumlovsku se stala dopravní nehoda, řidič zůstal zaklíněný v autě

čtvrtek, 22. srpna 2019, 17:08Dopravní policisté řešili dnes ráno dopravní nehodu, která se stala u obce Chvalšiny. Řidič zřejmě...

DRBNA HISTORIČKA: Partie na VltavěDRBNA HISTORIČKA: Partie na Vltavě

DRBNA HISTORIČKA: Partie na Vltavě

čtvrtek, 22. srpna 2019, 15:53V dnešním dílu Drbny historičky se Jan Schinko rozepsal o Vltavě a Střeleckém ostrově. O tom, proč...

© 2011 - 2019 TRIMA NEWS, s. r. o