Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

Drbna.cz

Na vlastní kůži: V běžeckém štrůdlu Grand Prix

neděle, 7. září 2014, 17:36

Jedna z největších běžeckých událostí druhé poloviny roku. Birell Grand Prix přilákal do centra metropole na sedm a půl tisíce běžců více než třiceti národností. Závod, který láká zejména na noční atmosféru Prahy, se konal letos po devatenácté, a na startu nechyběla ani redaktorka Malostranské Drbny.

Samozřejmě nemohu ani zdaleka konkurovat elitním běžcům, nejrychlejší byl na desetikilometrové trati Keňan Geoffrey Ronoh s časem 27:28 a mezi ženami jeho krajanka Corretti Jepkoechová za 31:05, ale nám amatérským běžcům jde zejména o ten zážitek a pocit.

Na dolní části Václavského náměstí se to hemžilo sportovci už od odpoledních hodin, před hlavním závodem se totiž konal ještě pětikilometrový běh pro ženy. Účastnice v něm mohly poměřit své síly například s miss Taťánou Kuchařovouu, cvičitelkou Hankou Kynychovou nebo dvojicí plážových volejbalistek Kristýnou Kolocovou a Markétou Slukovou, které zaběhly krásný čas  00:26:15.

Kolem sedmé hodiny se do startovních koridorů začali řadit běžci desetikilometrového závodu. Oproti předchozím podnikům jsem tentokrát nebyla tolik nervózní, co mě čeká na trati, jsem si pamatovala z loňského Grand Prix. A ani jsem neměla přílišná očekávání. Zatímco na jaře jsem s vyhlídkou pražského půlmaratonu víceméně trénovala a čas na deseti kilometrech už dokázala srazit pod hodinu, v létě jsem polevila.

Vlastně už ani nevím, kdy jsem naposledy běžela nějakou desítku. Cíl byl tedy jasný: doběhnout.

Výhodou závodů je ovšem to, že vás ohromně namotivují. Necháte se strhnout davem.

Což je na jednu stranu přínosné, na tu druhou si musíte dát pozor, abyste se nenechali pohltit příliš. Jakmile přepálíte začátek, dalších pár kilometrů trpíte.

Živá hudba na trati nakopává

Úderem půl osmé zaznívá výstřel, tradiční Smetanova Vltava, a dav běžců si to míří ulicí Na Příkopech. Než se dostaneme ke startovní bráně my v zadnějších sektorech, trvá to dobré tři čtyři minuty. Šířka ulice a množství běžců tu vlastně ani nedává přílišnou možnost vypálit rychle.

Diváci za zábranami jsou fantastičtí, tleskají, povzbuzují, pískají. Když mi na prvním kilometru hlásí Sports Tracker 6 minut a 17 vteřin, uleví se mi. To je přesně moje tempo, kterého se budu dnes držet. Ještě na Štefánikově mostě však ještě cítím docela těžké nohy. Snažím se na to příliš nemyslet, kochám se pohledem na pražské panorama a pomáhá mi i energická živá hudba ve stanech na trati.

Naštěstí je před námi Bubenské nábřeží a mírný sešup. V protisměru na pátém kilometru si to už ženou ti nejrychlejší. Vidina toho, že vím, kde přesně mě čeká pátý kilometr s občerstvovací stanicí, je povzbudivá, ačkoliv pak to bude zase trochu do kopce.

Další motivaci mi dodá i bezproblémové zdolání kritického třetího kilometru, kde někteří již museli přejít do chůze. Daří se mi držet stále stejné tempo a na občerstvovačce raději zpomalím a dvakrát si loknu iontového nápoje. Odpadá dalších pár lidí. Odpoledne bylo hůř, ale stále je trochu dusno.

Kopec od Vltavské je nepříjemný, ale pak následuje dlouhá rovina, místy mírný kopec dolů až na Klárov.

V cíli to chce více prostoru

Do cíle zbývají méně než tři kilometry a cítím, že teď musím zmobilizovat síly a hlavně hlavu, která by to skoro nejradši zabalila. Zpátky až ke Štefánikovu mostu si tak stále dokola v duchu opakuji, jak dobře se mi dýchá, nic mě nebolí a lehké nohy mě bezproblémově nesou až do cíle.

Ne všichni se zřejmě cítí tak dobře, co chvíli mě totiž oslní modrý majáček záchranky a houkačka.
Poslední kilometr je už příjemnější. Mocně fandící lidé mě nakopnou zrychlit a pádit do cíle. Sedm set metrů, pět set metrů, reflektory, sprint, jsem tam!

Výsledný čas 01:04:01. Není to pod hodinu, ale jsem spokojená.

V cíli je to o málo horší, potřebovala bych trochu osobního prostoru, protáhnout se, ale štrůdl lidí mi v tom brání. Předávání medailí, termoizolačních folií a cílových tašek příliš neodsýpá.

Jakmile se však odtud vymaním, radost mě zaplaví docela. Teď ještě nechat za sebou za týden stejně pohodově i budapešťský půlmaraton…

Zajímavosti:

Během závodu se použije:

32 200 spínacích špendlíků
29 000 kelímků
11 500 houbiček na osvěžení
7 500 termoizolačních fólií
7 500 medailí
2 857 m plotů
92 mobilních toalet

Vypije se:

12 740 l vody Mattoni
3 120 l isotonického nápoje Nutrend

Sní se:

1 098 kg banánů
774 kg pomerančů
900 baget
24 kg soli
15 kg cukru

Napsala Eva Fryšarová

Birell Grand PrixBirell Grand PrixBirell Grand Prix

Kam dál?

Deset nejčastějších omylů a chyb při hubnutíDeset nejčastějších omylů a chyb při hubnutí

Deset nejčastějších omylů a chyb při hubnutí

neděle, 3. srpna 2014, 17:57Zdraví, skvělá kondice, krása, vitalita. Hodnoty, po kterých toužíme všichni. Čteme „zaručené“ rady...

© 2011 - 2018 TRIMA NEWS, s. r. o